Québec je jedním z nejstarších měst severní Ameriky. Byl založen samotným Jacquesem Cartierem asi v polovině 16. století. (J. Cartier - mořeplavec ve službách francouzského krále Františka 1. francouzského, který jako první se svou flotilou objevil a zakreslil podrobně do mapy východní pobřeží Kanady spolu s oblastí okolo řeky Svatého Vavřince). Popravdě jsme nad návštěvou váhali - 1000 kilometrů a jenom tři dny volna se nezdálo být ideální, ale na druhou stranu, nemohli jsme si nechat ujít poslední příležitost jet s Mariánou a Ivem na pořádný výlet, a tak jsme jeli. V pátek večer jsme po půlnoci vyzvedli naše spolucestující ve Split Crowu (nová hospoda v Truru) - bylo docela veselo, oba měli vtipnou náladu, protože si naposledy dali s ostatními pořádně do nosu. Ještě jsme jim museli vyzvednout batůžky na koleji a zakoupit hambáče v Mekáči a hurá na dálnici.
Únava na nás začla doléhat a postpuně jsme odpadávali. Honza statečně řídil až do šesti hodin do rána. V New Brunswicku u Tima Hortona jsme se vystřídali a já si poprvé vyzkoušela jaké to je jet v noci na zasněžené kanadské dálnici. Jsem na sebe pyšná - zvládla jsem předjet i kamion! Kanadská dálnice je opravdu nezáživná, především pro spolucestující. 600 kilometrů nekončícího lesa a sem tam cedule varující před losy, to je vše, co se dá vidět.
Před samotným Québecem jsme se ještě jednou vystřídali a společými silami našli cestu k informacím.
V provincii Quebec je na rozdil od ostatnich provincii prvním oficiálním jazykem francouzština. Využili jsme příležitosti a oprášili své znalosti.
Do hostelu jsme se mohli nastěhovat až po druhé hodině odpoledne - zbývaly nám ještě tři hodiny a jelikož venku bylo mrazivých mínus 17 stupňů, ideálním místem k zahřátí byla kavárna.
Odpolko jsme si prošli starou část města a byli nadšení z kouzelné předvánoční atmosféry, která panovala takřka všude.
Sobotu jsme věnovali výletu do Montreálu. Montreál je oproti Québecu moderním a dynamickým městem. Všude kam se podíváte je mrakodrap.
Večer se telefonovalo Santa Clausovi :-)
V neděli ráno jsme vyrazili donakoupit suvenýry a navštívit Chateu Fontenac. Bohužel, prohídka v angličtině začínala až ve tři hodiny odpoledne a my měli naplánováno opustit město už před druhou... tak snad příště.
Takhle vypadaly silnice cestou domů - zastihla nás sněhová bouře, ideální počasí pro naše letní gumy. Naštěstí, jak tomu bývá, konec dobrý, všechno dobré :-)
Komentáře