Vezmu to pěkně od začátku. Let z Halifaxu do Toronta byl fajn. Seděla jsem vedle paní, co pracuje pro obchodní dům Atlantic Superstore a letěla do Toronta na nějakou obchodní schůzku. Brebentily jsme a brebentily, takže mi to opravdu uteklo. I přes počáteční obavy jsem v Torontu našla správnou Gate a čekala na let do Vancouveru. Měli jsme skoro hodinové zpoždění, protože posádka letadla nestíhala přesedat z jiného letu. Letěli jsme velikým boejingem se třemi řadami a než letadlo nastartovalo, vydávalo šílené zvuky. Neodpustila jsem si tiché 'oh my got' a pán, co seděl vedle mě se mě zeptal, jestli taky nemám ráda létání a už jsme si povídali. Byl to starší pán, možná kolem 70 a vyprávěl mi, že bydlí asi 30 km od Whistleru někde v divočině sám se svými psy a že loni musel zastřelit medvěda, protože mu jednoho psa napadl. Dozvěděla jsem se také, žese jinak medvědů nemusím bát (teda kromě grizzly), ale je dobré být na pozoru. Nejzáludnější je prý puma, protože je masožravá. Ke konci letu byly takové turbulence, že nám ani nedali napít, abychom se nepobryndali. Po přistání jsme si šla vyzvednout zavazadla a volala Jeníkovi, že jsem na místě. Jeli pro mě s Vaškem z Whistleru - ještě, že to tak nakonec dopadlo, protože mi pán na imigračním řekl, že mi pracovní povolení nedá, jelikož jsem nevycestovala z Kanady a poslala mě na hranice s USA. Kdyby pro mě kluci nejeli autem, tak vůbec nevím, jak bych se tam dostávala. Hranice s USA je od Vancouverského letiště jen půl hodiny cesty. Ten pán na imigračním mi poradil, abych fyzicky hranici nepřekročila, že stačí, když "objedeme kanadský úřední ostrůvek" a nahlásíme se k tamnímu imigračnímu úředníkovi, který mi povolení vystaví. Bez komplikací se to neobešlo, ale povolení mám :-) Domů jsme přijeli ve 3 ráno a kluci v šest vstávali do práce. Já jsem první den hned vyrazila s Barčou a Álou do vesnice na průzkum.
Komentáře