Jour 2: le 21 Avril 2021

 Ráno vstávám s předstihem, jdeme s Toníkem prozkoumat prostor vlevo - mezi polem a lesíkem, nacházíme cestu, která vede mezi polem a lesíkem :-) Nejdeme moc daleko, protože jsme trochu ve skluzu, před hodinou angličtiny se musím stihnout ještě nasnídat. Jdu do domu, recykluju svůj cestovní podmáslový chleba z Lidlu. Čtyři krajíce pomažu lehce máslem, na jeden přidám vrstvu kaštanové marmelády, na druhý tartar, splácnu vždycky jeden namazenej extra s jedním namazaným máslem, ukrajuju si ještě kus mramorového chlebíčku, který pekla Vivien a letím do bungalovu přichystat se na hodinu. Bohužel, běh mě nezahřívá dostatečně, jde mi pára od pusy, máme doma pod deset stupňů. Zapínám počítač a v mezičase než naběhne dávám vařit čaj - mátu natrhanou u zadní strany bungalowu - a balím se do všeho teplého co tu mám. Rozinka je v pohodě s tím, že na ní budu dneska koukat zpod dvou kapucí :-) Učíme se učíme a hodina uběhne ani nevíme jak. 

V půl desáté jsem nachystaná zahájit pracování. Anne mi dává na výběr. Buď můžu osmirglovat a následně nalakovat podlahu terasy u bungalowu nebo vyrobit záhonek pro její sbírku sukulentů, které se aktuálně nacházejí v květníkách. Volím záhon, to ale ještě nevím, že místo, které si pro něj Ann vybrala je bývalý šterkový chodník, pěkne udusaný. Rýčem se mi daří tak akorát šimrat vrchní kamínky po povrchu, zkouším malou motyčku a tou to jde pěkně, jenže dost pomalu, a tak vyrážím pro krumpáč. Je těžkej jako blázen, ale kamínky se poddávají a mě se daří hezky "orat chodník". Anne přichází na kontrolu a přináší mi větší motyku, je lehčí nežli krumpáč a jde to s ním pěkně. Rázem je dvanáct a volají mě k obědu. Dneska obědváme v obýváku u velkého jídelního stolu. Ann sedí v čele, já po její pravici. Vedle mě je Renato, naproti němu Viviene a naproti mě Marco. Máme párky a bramborovou kaši z pytlíku. Ukrajuji si půlku rajčete a kousek Rokefortovyho chlebíčku, je neodolatelně lahodný. Jako zákusek máme Vivienin mramorový chlebíček a kdo chce, může si dát banán nebo jablíčko. Rodinka se chystá ve 14 hodin na odjedz - děti se vezou k babičce někam nedaleko Bastii. Zapomněla jsem zmínit, že během oběda spolu všichni členové domácnosti konverzují, moje schopnost jim rozumět se z nějakého důvodu snížila na děsivých 20%. Vím, o jakém tématu se baví, ale nerozumím podrobnosti, natož abych se připojila! Chce to trpělivost a čas, někdy se tu francouzštinu naučím :-) a tak je ze mě velmi tichý a velmi nenápadný strávník. Čas s nimi si užívám, přijde mi báječný, že se rodina sejde u jídla a diskutuje, je to jejich čas pro to být spolu tady a teď.

Po obědě je siesta. Já ale mám v plánu jít odpoledne s Tondou na procházku, a tak jdu rubat. Kaše s párkama se mi melou v břiše. S plným pupkem by nejspíš bývalo bylo lepší na chvilku spočinout a ne se rovnou vrhnout na rytí záhonu v předklonu. Touha po volném čase je ale přednější. Časově mi to vyšlo na jedničku. Větší kameny, které jsem vykopala jsem vyskládala podél vytvořeného záhonu - po původní cestě tam zbylo několik velkých hraničních kamenů, takže ty moje vykopané zaplnily díry. Hlavou mi proběhla myšlenka, že je možná vezme voda. To stejné mi pak přišla říct Anne, abych ty vykopaný kameny dala do kolečka, použijí se na zasypání díry na příjezdové cestě. A tak se stalo. 

Rodinka odjíždí a já si jdu odpočinout. Z malého odpočinku se stává spaní na hodinu a půl. Nikam se mi moc nechce, ale myslím na to, že jsem nepřijela na Korsiku sedět v domečku. Nacházíme cestičku za bungalowem vedoucí lesíkem dolů na velkou louku, po jejímž okraji se vlní řeka. Jdeme polem podél řeky, kterou přes val ostružiníků a křáčí není vidět. Krajina je taková naše, až na eukalypty. V místě, kde se řeka začíná stáčet, se dáváme doprava a okolo ruiny domu, přes malý potůček přicházíme na cestu. Jsme na farmě. Večer se pak dozvídáme, že farma patří jedné rodině už asi pět generací. Jsou to velkofarmáři. Pěštují víno, olivy a mandle a jejich pole se táhnou do nevidím do nevidím. Potkáváme malého roztomilého psíka a pokračujeme po cestě až k nám domů. Chytne nás déšť a my jsme rádi, že jsme doma. 

Večeříme v 19, jako obvykle. Máme zeleninovou směs s artyčokem. Marco mi vypráví o historii Korsiky. Původné obyvatelé žili jenom na horách, protože pro ně moře představovalo jenom příkoří - nemoci nebo piráty. První přístavní města vznikla až s příjezdem Janovanů, kteří ostrov zabrali v 15. století. Vystavěli 5 měst, každé s velkou věží, která sloužila k hlídání moře. V případě ohrožení se na věži zapálil oheň - signál pro obranu. Zajímavá a stará městečka jsou tedy na horách. 

Marco mi říkal, že jako malý běhal a trenéři mu říkali, že  běhá jako Zátopek. Potom se ještě zmínil o Havlovi. Je to vzdělaný člověk, akorát nevím v jakém odvětví, zjistím. 

Den utekl jako voda a my jdeme spát, ale ještě před tím si zatančíme - venku hrajou bubny, někdo zpívá. Hudba se k nám line z velké dálky, ale i tak nám to vytváří prázdninovou atmosféru.

dnešní slovíčka:

Les outils de jardinage - nástroje pro práci na zahradě

sécatuer - zahradní nůžky

la Brouette - kolečko

la Pelle - lopata

l´Arrosoir - konev

un tuyau d´eau/d´arrosage - hadice na vodu 

le Rateu - hrábě

le Seau - kyblík

semer = jeter les graines - sít semínka

parterre - záhon

tronc - kmen

lourd x léger = těžký x lehký

récolter = sklízet

la mure = ostružina

écorse = kůra

fané = zvadlý

pourri = shnilý

tailler = prořezávat

rempoter = přesazovat

mouillé = vlhký, zmoklý

le balai = smeták

balayer = zametat

http://www.nurvero.fr/vocabulaire-autour-du-jardin-a115290608