Pět týdnů prázdnin

 
Jsme v covidové době a já mám před sebou ještě pět týdnů prázdnin. Vyrážím směr Korsika.

Téměř celá Evropa je rudě zbarvená - COVID 19 je prostě všude, takže je potřeba se chránit, být v klidu a pohodě. Nicméně málokterá pojišťovna nabízí pojištění na COVID, tak jedu s myšlenkou, že se mi virousek vyhne obloukem. 

Jak na Korsiku? od minulého týdne už smíme transferovat přes Německo, moje trasa tedy bude:

Praha - E50 Plzeň - Rozvadov - A6 Regensburg - A93 Mnichov - Innsbruck - Brennero - Bolzano - Trento - Verona - Modena - Bologna - Florence - Livorno

zvažovala jsem jestli se vydat přes Švýcarsko nebo Rakousko, moje cesta bude přes Brenner. Koho by to zajímalo, rozdíl je v poplatcích v Itálii - za každých 100 km asi 4 EUR. přes Švýcarsko - Como je to 352 km, Rakousko - přes Brenner 541 km.

Via michellin říká, že to bude trvat 16, 5 hodiny, mapy.cz ukazují 10:47 a Google Maps odhadují 11:32, tak doufám, že pravda bude někde v průměru :)

Dálniční známka Rakousko online - pozor!it is valid at the earliest 18 days after purchase

Odkaz pro mě - Livorno přístav a na mapách

Trajekt na Korsiku- nejlepší je kupovat hodně dopředu, s blížícím se časem odjezdu se ceny dost zvedají. 

Vybrala jsem si odjezd z Livorna, jela
bych nejraději z Janova, ale v tuto chvíli odtamtud nejsou žádné dostupné spoje. 

Přes co koupit lístek:

1. přímo u dopravce Corsica Ferries - jízdné je velmi drahé, mají ale možnost stornování jízdenek:

Our Flex fare can be changed without charge (you only pay the price difference of the new trip, if any) and can also be reimbursed in case of total or partial cancellation on the basis of the ticket price excluding taxes :

 - 90 % of the ticket price reimbursed up to one month before departure,

 - 80 % of the ticket price reimbursed up to 48 hours before departure,

 - 50 % of the ticket price reimbursed up to the boarding deadline,

 - Beyond the boarding deadline (one hour before departure) tickets are no longer refundable.

2. Direct Ferries - zpravidla sleva na jízdném,

3. italský zprostředkovatel Traghetti Lines - výhodnější ceny než přepravce plus za 9 EUR pojištění storna - vrácení 90% ceny.

Zakoupila jsem tedy jízdenku u Direct Ferries se slevou 30%.

--- na místě ---

Nejlevnější palivo mají v Rakousku, takže nejdřív jsem tankovala na ONO za Plzní a potom v Rakousku a nakonec před cestou ještě v Itálii kousek za Florencíí, ale nevyplatí se příliš si kvůli tomu zajíždět, na čepacích stanicích, které jsou podél rychlostních silnic, je cena paliva srovnatelná jako v přilehlých obích, rozdíl je 0,03 EUR. Zpravidla, alespoň co jsem cestou vypozorovala, je palivo nejlevnější v síti bezínek Q8. Neplatí to na italských dálnicích, tam je cena paliva extrémní!

Německo jsme prosvištěli bez kontrol, ačkoli jsme cestou potkali několik hlídek. 

Dálniční známku do Rakouska jsem koupila na poslední benzínce v Německu před rakouskými hranicemi, a to v samoobslužném kiosku. Vyplatilo se mi koupit spolu s dálniční známkou i povolenku na projetí Brennerem - nedostala bych se totiž jinak bezplatně na tu poslední rakouskou benzínku. Na sjezdu jsou budky na výběr poplatků. Chvíli jsem váhala, jestli platit a ve vteřině se přede mnou automaticky otevřela závora. Jinak si myslím, že bych zaplatila 3,50 za tento sjezd a dalších 10 EUR za Brenner. Na Rakouských hranicích jsem ukazovala negativní PCR test a jízdenku na Korsiku a za odměnu jsem dostala papír, kde stálo v jakém místě, který den a hodinu jsem vstoupila do Rakouska a byla jsem poučena, že nesmím nikde zastavit.

Musím říct, že cestovat v neděli se opravdu vyplatilo, Brennerem jsem jela celou dobu sama. Kamiony totiž nesmí od určité hodiny na silnici. Hodně mi to pomohlo, řídila jsem nakonec 12 hodin téměř v kuse. Můžu si za to ale sama, protože jsem se celé Alpy kochala a jela maximálně 85 :-) takže sbalený kilo řízků náramně přišlo vhod. Na hranicích jsem odevzdala papír z přechozích hranic a stačilo to, abych mohla jet dál. 

Spala jsem na parkovišti v Itálii a nebylo to žádný terno. Ve srovnání s francouzskými odpočívadly podél dálnice jsou ta italská nic moc. Nacházejí se v těsné blízkosti silnice a nejsou odhlučněná. Nepočítá se s tím, že by se na těchto místech lidé dlouho zdržovali. Vlastně jsou ty benzínky stejné jako u nás - místa pro kamiony a několik míst pro ostatní vozidla. Měla jsem obavy, aby mě někdo v  noci neprudil, že spím v autě, ale naštěstí  se tak nestalo a i přes velký hluk jsem celkem spala. 

Dálnice v Itálii mě vyšla na 33 EUR s tím, že díky časové rezervě jsem u Florencie sjela na rychlostní silnici. Časově jsem si tím cestu prodloužila asi jen o pár minut, můžu doporučit. 

V Livornu jsem do přístavu dojela díky navigaci hladce, ale zmátly mě tamní cedule - směrovka na trajekt do Bastii ukazovala "pryč z přístavu". To mě trochu zmátlo, zaparkovala jsem a vida dva postarší pány u loděk, z paty jsem vytáhla svou loni studovanou první lekci italštiny: " Bondžorno siňori, per favore, jio vojadžo a Corsika, la direcione?". Byli boží! ukázali mi na velkou bránu s ostrahou, asi 50 metrů za mnou a ať tam jdu, že se tam sejdem a oni se mi zeptaj. Bylo to tam! "Gracie míle, arivederla!" Oba páni se usmáli a měli možná radost, že mohli pomoct. Jsem jim vděčná. Takže jsem si udělala obigátní kolečko, abych se mohla vrátit k bráně - stála jsem v jednosměrce. U brány po mě nic nechtěli, až potom u další kontroly jsem ukazovala jízdenku na trajekt a takovým malým papírkem mi pošimrali auto, papírek strčili do přístrojku a otevřeli závoru. Docela by mě zajímalo, co tím kontrolují. Na čekacím parkovišti stála jen 4 auta, tak jsem si dojela na konec volného pruhu a byla ráda, že jsem ta dvě hodiny s předstihem. Po půl hodině vše kolem začalo ožívat, dorazil totiž trajekt z Korsiky. Byla jsem kontrolovaná, chtěli vidět negativní PCR test a jízdenku. Toníkův očkovací průkaz je nezajímal. Pak mi ještě změřili teplotu. Nalodění proběhlo v pohodě a čtyři hodiny na trajektu nám uběhly docela rychle. Moře bylo klidné, svítilo sluníčko, vzduch byl příjemný, a tak jsme střídali pobyt vevnitř a na terasách. Spací místo jsem z nerozvážnosti opustila ve prospěch někoho jiného, ale i na židličce si šlo dobře zdřímnout. Do Bastii jsme dopluli v 18:30 předně podle plánu. Vylodění ok, kontrola překvapivě velmi rychlá, měla jsem nachystaný všechny papíry a těšila jsem se, jak si konečně s někým poklábosím francouzsky. Po mém "bonžůr" mi pán řekl "mersi, mdam, alezí", tak jsem jela :-) 

Do cíle jsme měli hodinku a půl a nedalo mi to, zastavila jsem u moře. ááááá :-)

Měla jsem k ruce malovaný plánek, jak se dostat na místo. Netrefila jsem to. Po malé cestičce mezi poli jsem dojela k domu, tam na mě štěkal pes. Poslala jsem sms Anne, že jsem asi tady. Po chvíli vyšla paní, úplně mě nevítala, nebyla to totiž Anne :-) Vrátila jsem se a jela jinou cestičkou mezi poli a tam už mě vítali, hurá! :-) V domečku byla zima, jsem neskutečně vděčná za osvícený nápad vzít si s sebou péřovej spacák do mínus 30. Spalo se nám dobře a následující ráno jsem se vzbudili do slunečného dne.