Rozinka English se nekoná, Rozinka zaspala - úprava z 5.5. Rozince začala školí docházka, jen mi to zapomněla říct :-)
Marco mi půjčuje papírovou mapu - celá Korsika je dostupná v měřítku 1:25000, což je super, protože
je tu hodně věcí naštosovaných na malém území, i 1:15 000 by byla skvělá! Znám se, a tak si hlavní body výletů zadávám i do mapy.cz.
Nakonec beru Toníka a vyrážíme kolem půl 11, počasí nám přeje, je sluníčko a příjemná teplota. Máme před sebou asi hodinovou cestu autem do první zastávky, na asi 50 km nastoupáme převýšení zhruba 1000m! Francouzi si s ničím moc hlavu nelámou, taková kovová tyč trčící z kufru, to je jen malé překvapení -v tuto chvíli zrovna pro mě :-)
Prvním cílem jsou kaskády Purcaraccia. Marco říkal, že je to taková procházka po pěkné cestě, hehe. Prvních 200 m to tak opravdu je, potom začíná cesta po skalách = s Tondou v náručí. Já stejně pořád dělám všechno pro to, aby ze mě byl pořádnej Arnold :-) Na fotce vidíme jehly masivu Bavella - Aiguilles de Bavella, které mají kolem 1 500 m n.m. 
Video z parkoviště:
Míjíme varovnou ceduli, zákaz všeho a pozor na padající kameny, stromy, bouřky a možné přívaly vody.
Začátek cesty - pěkná pěšina, i maminka s kočárkem by s mírnými obtížemi projela
Čekáme, za kterým šutrem na nás vybafne Oldshatterhand:
Výhledy jsou ohromující!!
Procházíme podél i skrz prvních jezírek, koupe se jenom Toník
Cestou nahoru pohledy na hory a do údolí, vpravo skalní hlava želvy
Dosáhli jsme cíle - velký vodopád
Oblidátní vrcholovka
Jezírka pod vodopádem, dají se proklouzávat jako na skluzavce - prý, my to nezkoušeli, styděli jsme se
Video: Tonda jde po mých :-)
Cesta není pro malé psy vhodná, pokud se nenesou v batohu. Je dobré sledovat značení, nejde se tam úplně ztratit, protože voda je pořád dobře vidět nebo aspoň slyšet, ale cesta po značkách (lépe či méně viditelná červená kolečka - fotka vpravo) je jednodušší, to jsme si vyzkoušeli.
Na závěr zbývá už jen dodat, že 4 km nám zabraly 4 hodin oproti plánovaným 2. Příjezd asi v 11:30, odjezd v 15:30.
Výlet k díře. . Trou de la Bombe (bombový kráter)
Přemisťujeme se do druhého cíle dnešího putvání - Col de Bavella, tedy sedlo Bavella, vesnička Village de Bavella. Zapomněla jsem napsat, že samotné stoupání v autě je skvělý zážitek, nemůžu se vynadívat kolem dokola a jen doufám, že nedopadnu jako Hrušinský ve Vesničce, protože se kochám a kochám a kochám...
Parkuju napříč stáními pro auta, aby bylo auto celé ve stínu. Trasa má sice jen 6 km, ale Tonda je unavenej a jeho tempem bychom dorazili zpátky k autu o půlnoci. Nechávám otevřená tři okýnka a dávám na přední sklo fólii. Doufám, že bude T v pohodě, ale trochu se mnou šije stres, aby se nepřehřál. V sedle je frišno, jenže sluníčko má sílu. Vydávám se na cestu a jdu velmi svižně. Krajina je jiná, prakticky celou cestu jdu borovým lesem, kde planě rostou čemeřice (?).
Zbývá mi poslední stoupání, abych se taky mohla kouknout na to ďáblovo dílko! Cesta je pěkně červeně značená, v kamenném poli značení ještě zhoustlo, takže se mi nepovedlo se ztratit.
Tak se kouknu skrz třeba někdy přístě
Výhled od díry na jinou stranu pohoří
Když se mi to nepovedlo cestou tam, tak aspoň cestou zpátky, ale našla jsem se! Sláva mapy.cz!!
Míjím kapličku a nejspíš jsem při podvečerní modlitbě vyrušila skupinku muflonů.
Vracím se k autu, stínítko zafungovalo, v autě je příjemný klima, spadl mi kámen ze srdce, až to žuchlo. Těch 6 km jsem zdolala asi za hodinku a 20 minut, byl to výkon, pro mě jednoznačně letošní maraton! Jdu vyvenčit Tondu okolo sochy Panny Marie Sněžné - Notre Dame des Neiges
Horská vesnička, miniaturní domky, které spíš připomínají stáje, větrem zohýbané borovice, svěží vzduch a vůně hor, toť Village de Bavella.
Anne s Marcem jsou báječní, schovali mi kus večeře - rýže s hráškem, ohřívám k tomu konzervu rajčatových fazolí, recykluju 10 dní starou bagetu a jsem spokojená. Byl to krásný den! Zpětně zjišťuji, že díra je v průvodci pod trasou číslo 27 (Klaus Wolfsperger: nejkrásnější turistické trasy Korsika)
Komentáře